Z historie obce
Pamětní kniha obce Bukové
Pamětní kniha byla pořízena v roce 1935. Kronikářem byl určen Antonín Hampejs z Bukové čp. 39. (*1911), vyučen zedníkem, později zemědělec, po roce 1948 předseda JZD, v roce 1957 předseda MNV.
Pamětní kniha obce Bukové – zde ke stažení v pdf (150 MB)
Úvodní část jako fotokopie
V úvodu originálu kroniky je tato poznámka kronikářova: Pamětní kniha obsahuje skutečně 181 listů. 12 listů bylo vytrženo předchozím kronikářem v r. 1939 s obav kontrol za fašistického okupace. Původní záznamy se nedochovaly. Opravil Hampejs, kronikář.
Název Buková
Název Bukové vyvěrá s obecného označení dvou tvrzí, které v oblasti její stávaly. A to tvrz z kamene vystavěna tudíž „Kamenná“ zvaná a ze dřeva, nepochybně bukového, pročež „Buková“. Příslušnost obou tvrzí, víže se k Pičínu, který stejně jako Drásov, Bitíz, Třebsko a Drahlín patří k nejstarším místům staroslovanského osídlení Příbramska v době pohanské.
První zmínka, první známí vlastníci Bukové
Buková připomíná se již z let 1336, kdy byla sídlem vladyků z Bukové. Později Bukovou vlastnili neb obývali v roce 1437 Zikmund Manda z Kotenčic, v r. 1524 Děpold Lobkovic, v roce 1532 Pavel Kortsic Korgině, r. 1564 Karel Svárovský ze Svárova, r. 1571 rytíř Adam Mucha z Bukové, který jmenován byl hejtmanem Nového Města Pražského, v r. 1618 Ferdinand Rudolf Lažanský, v r. 1710 Ferdinand Dubský z Vitínova. Za majitelů Dubských vystavěn zámek v r. 1751, který udržován v původním stavu dodnes.
Rok 1945 a 1946 v kronice
Starosta Emanuel Růžička V tomto roce děly se rychlé změny na vedení války. Němci rychle ustupovali před ruskými vojsky a fronta se k nám přibližovala. Stěhovalo se do Čech civilní německé obyvatelstvo, které prchalo před frontou. Též i v našem kraji usídlilo se mnoho přestěhovalců pod názvem „Národní hosté“. Byla dána výzva k občanstvu, by s těmito slušně a přívětivě jednalo. Těchto hostů v naší obci nebylo, ale docházeli k nám z okolních vesnic na žebrotu. Nejpřísnější hospodářské kontroly. Zemědělec, který neodvalka04vedl předepsané dodávky vystavován byl na hanbu veřejnosti, případně německou policií odvezen. Lidé ukrývali svoje zásoby v zemi, kde jedině jich uchránily. Neboť důkladně bylo všude prohledáváno. Dosti velký vliv na tento „Spolek kontrolorů“ měl tehdejší starosta Emanuel Růžička čp. 71, který tuto chasu vždy nějakým způsobem získal k dobru našich zemědělců, takže po celou dobu okupace byli naši hospodáři velkých trestů uchráněni.
Podnikány noční i denní nálety, které ničily železniční tratě a lokomotivy. Denně od března létaly naším krajem rychlá letadla, která střemhlav napadala jedoucí vlaky. Jízda vlakem tak nebezpečná, že raději žádný nikam nejel. Tuto práci vykonával jistý druh letadel zvaných „Hloubkaři“. Na Květnou neděli opět silné svazy bombardérů, které shodily i do našich lesů a to do Maršovky. Velké detonace bomb otřásly svými výbuchy okolní vesnice. 4. března poprvé objevili se v našem kraji ruští partyzáni. Jejich velitelem byl kap. Olešinskij (čti Olesinský). Nejdříve navštívili osadu U Lesa. Tato zpráva vyvolala v naší obci radost, ale zároveň i strach, neboť tato zpráva roznesla se okolím, protože zakázáno pod trestem smrti poskytnouti stravu a nocleh neznámým osobám. Podezřelé osoby měly se ihned ohlašovali četnictvu nebo německému gestapu. Naši občané, ač vědomi si těchto výstrah, všemožně partyzány ve všem podporovali. A poskytovali jim přístřeší a potraviny. Starosta Růžička chodil po domech a sbíral pro ně vejce a tuky. Také velkou pomoc jim poskytoval pekař Matys Em. čp. 70. Naši mladí hoši dávali se k partyzánům a zúčastňovali se s nimi na vyhazování železničních mostů a na podřezávání telefonních sloupů. Každého večera kolem dvaadvacáté hodiny přilétávalo ruské letadlo partyzány zvané „Desátník“, které jim shazovalo potraviny, zbraně, třaskaviny apod. Kapitán Olesinský Na Bílou sobotu po půlnoci bylo viděti osvětlené lesy padákovými raketami, přičiňovali se s nimi na vyhazování železničních mostů a na podřezávání telefonních sloupů. Každého večera kolem dvaadvacáté hodiny přilétávalo ruské letadlo partyzány zvané „Desátník“, které jim shazovalo potraviny, zbraně, třaskaviny apod. Na Bílou sobotu po půlnoci bylo viděti osvětlené lesy padákovými raketami, při čemž byli shazováni partyzáni z letadel.
Lidé si kopali na zahradách nebo okolo svého obydlí kryty v případě útěku by do nich uschovali něčeho ze svých zásob.
Asi v polovině dubna byl proveden hon německým vojskem na partyzány, skrývající se v lese, při němž byli zastřeleni dva partyzáni. Kolem sedmé hodiny ranní přijížděla do naší vesnice německé vojska ve značném počtu. Vojáci se shromažďovali kolem zámku a po silnici vedoucí k Pičínu. Dle výpovědi partyzánů, kteří podali telegrafickou zprávu do Kyjeva, odkud sem byli vysláni, o chystaném na ně útoku. Kolem deváté hodiny objevila se náhle nad naší obcí ruská letadla, která kroužila nízko nad zemí.
Záhy na to opustila německá vojska od svých úmyslů a odjela. Nastaly obavy našimvalka01 občanům, že naši obec postihne tentýž osud jako Lidice. 1. května rozlétla se krajem zpráva, že Hitler již nežije. Nastával rozkol v německém vojsku a 2. května žádali dva němečtí vojíni, aby byli dovedeni k partyzánům. K partyzánům do lesa byli dovedeni Hejdukem Emilem čp. 62, který s partyzány spolupracoval, zde pak byli po vyšetření partyzány zastřeleni. 5. května asi v 10 hodin projelo naší obcí osobní auto ozdobené praporky ČSR, což po šesti letech vzbudilo v našem občanstvu velký rozruch a současně velkou radost. Auto z Příbramě vyslané k partyzánům, žádalo, aby partyzáni odzbrojili německé vojsko z příbramských kasáren. Do auta přisedl Hejduk Emil a Lojín Václav čp. 6, který též s partyzány spolupracoval a dojeli pro partyzány do lesů a přivedli je do naší vesnice, kdež se ubytovali u rolníka Václava Koláře čp. 10 a svůj velitelský štáb ubytovali u Lojína Prokopa čp. 40 a ostatní ruští partyzáni ubytováni byli u ostatních občanů v Malé Bukové. Ruští vojáci Ještě téhož dne k večeru odzbrojili několik nákladních aut s německými vojáky, prchající před stále blížící se frontou, přijíždějící od Trnové k Malé Bukové. Večer se hustě rozpršelo, což nevadilo občanstvu, které se i z okolních vesnic do Malé Bukové sešlo. Velitel partyzánů kap. Olešinskij pronesl k občanstvu řeč, srozumitelnou ruštinou, jak ruská armáda osvobozuje slovanské národy od německého otroctví a vyzval všechny přítomné k ostražitosti příchozích dnů a k případné spolupráci v boji, bude-li ho zapotřebí. Tito partyzáni podnikali velké bojové akce v okolí, ohrožované Němci. Přiváželi auty německé vojáky, důstojníky, kterých dosti po vyšetření zastřelili v lesích poblíže Malé Bukové. Tyto mrtví později byli převezeni do hromadných hrobů na hřbitov. Okolím projíždělo veliké množství německých vojsk směrem od Sedlčan – Dlouhá Lhota – Milín nepřetržitě po tři dni. Těžká motorizace a pancéřované divize prchaly před ruskou armádou, která jim byla postrachem. Též od Prahy přes Dobříš – Dlouhá Lhota silné německé oddíly. valka03Takže nad Dlouhou Lhotou tyto proudy vojsk asi státní silnice nemohla pojmouti k volnému chodu. Do 9. května napjaté dny.
Rozhlas volal o pomoc Pražanům, kteří hrdinně bojovali a chránili Prahu před vypleněním Němci. 9. května vyhlášen světový mír. 10. května dorazilo k nám část Vlasovovy armády. Byli to ruští vojáci ve službách německé armády, kteří se dali zlákat svými veliteli a zradili svou vlast. I tito prchali před ruskou armádou do amerického pásma, přibyli k nám od Hostomic. Ubytovali se v Malé Bukové po kraji lesa a ve zdejším zámku pana Münzbergera. Zdejší lidé si s nimi měnili různé věci, hlavně části obleků a prádla, kterého měli vojáci nadbytek. Druhého dne odešli směrem k Příbrami. Avšak později vráceni Rudou armádou a znovu prošli v nepřehledném proudu silnicí od Rosovic k Hluboši, avšak již odzbrojeni a doprovázeni vojíny vítězné Rudé armády. 12. května dojely k nám tanky a za nimi autokolony, které zůstaly do druhého dne. Vojáci rozdávali dětem čokoládu a různé pamlsky a naše kuřáky obdarovali tabákem a cigaretami, o které byla velká nouze. S potěšením jsme pozorovali obdivovali zdatné ruské chlapíky opálené a veselé. Ruští vojáci V těchto dnech svedli partyzáni boj na Slivici u Příbramě, kdež Němci vraždili tamní občany. Tam zahynulo dosti partyzánů, mezi nimi též z našich partyzánů Boh. Lojín čp. 63 – devatenáctiletý, který tam v nerovném boji zahynul. 13. května přijelo k nám na 5000 vojínů Rudé armády, kteří ubytováni byli v naší obci. Nebylo stavení, kde by neměli vojínů ubytovaných. valka02Ostatní ubytováni byli v lese pod Malou Bukovou, kde si vystavěli celou vesnici slušných chat, kdež zřídili si biograf, pořádali divadla a kulturní večery, a hřiště, kdež pořádali různé sporty. Byla to armáda generála Koněva, která u nás pobyla do 20. června 1945. V zámku pana Münzbergera byla kuchyň a nemocnice. Na nádvoří v zámku pořádali vojáci kino a různé kulturní a taneční pořady. 5. června tohoto roku zahynul při odstřelování miny pod Roudnou ruský vojín. Loučení s ruskou armádou bylo smutné. Hrála hudba a vojíni se slzami v očích loučili se s naším občanstvem. Lidé jim darovali na jejich dlouhou cestu mnoho květin a jídla. Lid jásal nad toužebně očekávaným mírem. Jakmile byla Praha osvobozena, konaly se sbírky pro Pražany, neboť nebyli zásobováni od 5 – 9. května. I u nás byla tato sbírka provedena s úspěchem. Občanstvo darovalo co mohlo. Mouku, tuky, cukr, vejce, též prostěradla na obvazy raněným v boji za Prahu. Zrušeny obecní zastupitelstva a předsedové. Předsedou místního Národního výboru zvolen bývalý starosta Emanuel Růžička. V obci nastaly politické třenice. Dělný lid dostal vládu a na to některé vrstvy lidu nemohly přivyknouti. Takže členové místního Národního výboru byli často měněni. Nastalo velké stěhování do pohraničí, neboť odtamtud všichni Němci byli vystěhováni do své vlasti, takže bylo zapotřebí toto území obydliti našimi lidmi. Za naší obce též odstěhovalo se do pohraničí přes sto občanů. Byli to celkem rodiny dělnické, které žily zde v nájmu. Naše obec po válce v květnu čítala 406 obyvatel.
Tímto odstěhováním klesl počet na 302. V srpnu založen „Svaz české mládeže“. Naše mládež s nadšením hlásila se hromadně do této nepolitické organizace. V polovině srpna pořádány 1. národní obžínky SČM. Byly to krásné oslavy. S průvodem, hudbou přes Vršek připojil se mohutný průvod krojované mládeže z Holšin a Rosovic, směrem k Pičínu a zpět do Bukové. U hřbitova vázání posledního snopu. Po průvodu na návsi tančení českých besed a sehrána dožínková scéna „Dožato“. Po té pořádána taneční zábava. Při oslavách dožínek účinkovala hudba pana kap. Karla Hodyse z Pičína. Na těchto oslavách vybráno přes 18.000 Korun. V listopadu předseda Národního výboru Růžička Emanuel vzdal se své funkce pod tlakem veřejného mínění. Předsedou MNV zvolen Šebek Josef čp. 53. Rozdíl mezi starosty a předsedy je ten, že starostové bývali voleni na určitá léta, kdežto předseda MNV může býti měněn kdykoliv. Národní výbor skládá se z dvanácti členů výboru i s předsedou. Složení MNV: předseda, místopředseda, zásobovací referent, zemědělský referent, policejní referent, soc. péče, kulturní referent. Každý referát skládá se ze třech členů. V MNV zastoupeny čtyři politické strany stejným počtem členů nehledě k velikosti jednotlivých stran. V podzimních měsících jednáno o parcelaci zdejšího statku. Z důvodu těch, že vláda dává půdu těm, kdož na ní pracují. Též jednáno o elektrizaci naší obce. Svaz české mládeže o Vánocích sehrál divadelní hru „Vesnický zrádce“ – ukázka to z doby okupace, kdy naši lidé napomáhali Němcům a zrazovali český lid. Hra sehrána s úspěchem. Prvním předsedou SČM byl Šrajn Václav čp. 31. Brzy na to zvolen předsedou Špicl Bedřich (nyní přejmenován na Bukovský) čp. 68. Divadlo vedl Hampejs Antonín čp. 39, toho času kulturní referent SČM. Zřízen Svaz Českých Zemědělců s předsedou Emanuelem Růžičkou. Svaz přátel SSSR předseda Šebek Josef. Zvýšení přídělů potravin zvláště mouky a masa. Zavedení plánovaného hospodářství.
Složení MNV v roce 1946:
Předseda: Šebek Josef
Členové výboru: Hejduk Fr., Hejduk V., Hejduk Emil, Hampejs Ant., Tischler Arnošt, Lojín Jan, Kordule, Punčochářová J., Matys Josef, Polák Jan, Míka František
Předseda od listopadu t. r. Hejduk Fr. čp. 24
V červenci zřízen dětský útulek pana Münzbergera, na který daroval stát 10 tisíc korun V listopadu zřízena úřadovna MNV. Do této doby se úřadovalo vždy v bytě předsedy. Byla to jedna místnost ve staré budově před Vejvodovic čp. 17.